Skutečný příběh naší kolegyňky Lenky, která se nečekaně a neplánovaně ocitla poprvé v roli digitální asistentky.

„3. června jsem se vydala na mezigenerační setkání na Smíchovskou střední. Pro Moudrou Síť a Moudrou Sovičku pracuji už nějakou dobu, jako manažerka kampaní, ale na setkání tohoto typu jsem osobně ještě nebyla. Termín mi vycházel, bylo to blízko, tak jsem šla a moc se těšila. Jako pozorovatel.

Tedy to jsem si alespoň myslela…

Dopoledne patřilo studentům — postupně prezentovali před sálem plným seniorů. Padesát studentů, dvaapadesát seniorů. Srozumitelným jazykem vysvětlovali technické věci z digitálního světa — jako například co je wifi, jak si nainstalovat aplikaci Záchranka a podobně. A pak přišly individuální konzultace — senioři se zadali stejně jako při tanečních, každý s jedním studentem-digitálním asistentem, a řešili, co potřebovali. Mobil, tablet, aplikace, WhatsApp, bezpečnost, internet. Jenže pak se všichni digitální asistenti obsadili a někdo se otočil na mě.

‚Zvládla bys pomoct jedné paní?‘

Malé zaváhání. ‚No dobrá výzva‘, pomyslela jsem si, ‚ale proč ne‘. Vždyť co se může stát nejhoršího, než že zavolám kolegu na pomoc.‘

Tady bych měla přiznat jednu důležitou věc. Já nejsem žádný IT expert. Můj osobní digitální asistent je moje dvanáctiletá dcera — ta se do tohoto světa už narodila. Já jsem ročník někde mezi. Nejsem úplně ten typ, který by to miloval, a na poznámky dávám přednost tužce a papíru. Můj vztah s technologiemi? Přátelsky řečeno — funkční. Ale zpátky k příběhu.

Přede mnou stála paní, říkejme jí třeba Eva. Upravená, energická — a v ruce papírek se třemi dotazy. Sepsanými předem. Aby na nic nezapomněla.

Přišel první dotaz. Nevěděla jsem. Vůbec. Marně jsem zkoušela vše, co mě napadlo. Přešly jsme na druhý. Ten jsem po pěti minutách metodou pokus omyl nějak dotáhla. Třetí taky. A pak mě napadlo zkusit stejný postup zpátky na ten první — dlouze podržet příslušné tlačítko a ikonu tak rozeditovat.

Hurá, fungovalo to!

Tak jednoduché. Jen mít ten správný nápad, že. 🙂 A teď to nejlepší — o co vlastně šlo. Paní Eva si chtěla v telefonu ‚uklidit‘.

Vymazat aplikace, které nepoužívá. Smazat staré letenky a jízdenky. Vyčistit neuložené kontakty, které jí kdy poslaly zprávu na WhatsApp. Telefon ovládala skvěle — běžné věci jí nedělaly žádný problém, jak sama říkala. Ona nepotřebovala naučit se ovládat telefon. Ona chtěla pomoct s tím, co mě nikdy předtím nenapadlo řešit — ‚úklid v telefonu‘.

Já mám ve svém telefonu věci, které jsem tam dala před lety. Fotím pětkrát totéž, protože ‚co kdyby ta pátá fotka byla zrovna ta nejlepší, že?‘ — a pak se k nim stejně už nikdy nevrátím. Digitální nepořádek? Ten mám v plné kráse. Paní Eva? Vzorně uklizeno.

Při mazání nepoužívaných aplikací se letmo zmínila, že byla v Americe, v Asii, že ještě před třemi lety cestovala různě po světě. A taky říkala, že se o našem mezigeneračním setkání dozvěděla od paní ze školy celoživotního vzdělávání, kam pravidelně chodí. A že spěchá — má sraz s kamarádkou, jdou na oběd a pak na procházku po Praze.

Zastyděla jsem se. Vážně.

Někde v sobě totiž nosím — teď už vím, že mylnou — představu, že život po šedesátce se začíná ‚smršťovat‘. Že člověk přestane mít chuť na sobě pracovat, poznávat nové věci, žít naplno. Paní Eva mi za těch pár společných minut — bez jediného kázání — ukázala, že to jde úplně jinak. Aktivní, zvídavá, s uklizeným telefonem a energií, která mě přerostla. A aby toho nebylo málo — celý postup si pečlivě zapsala. Prý aby příště věděla a mohla si to udělat sama.

Jsem jí za to neskutečně vděčná. Obohatila mě a velmi optimisticky mě připravila na můj vlastní seniorský věk — který se stejně jako u nás všech každým dnem přibližuje.

Vy takové momenty zažíváte možná často. Děkujeme za každou hodinu, kterou věnujete seniorovi — ať už je to hodina plná otázek, objevování nebo jen tiché trpělivosti. Jste srdcem celého projektu a jsme neskutečně hrdí, že jste součástí naší komunity.

—

Ale ten den měl ještě jedno překvapení v zásobě.

Mezi prezentacemi jsem se dala do řeči se třemi studenty — vašimi vrstevníky. A dva z nich řekli něco, co mi dodnes nejde z hlavy. Oba prý byli před pár lety naprostí introverti. Takoví, kteří raději nedošli do školy — nebo si nechali dát pětku — než aby museli promluvit před třídou nebo něco odprezentovat. Seděli v poslední lavici, krčili se, jen aby je nikdo nevyvolal.

Dnes stáli na pódiu před více než padesáti seniory a padesáti spolužáky.

Suverénně. Bez trémy. S jistotou.

Možná se v tom trochu poznáváte. Taky jste se jednou poprvé posadili naproti seniorovi a říkali si — a co teď? A přesto jste to zvládli. Přesně tak jako oni.

Tohle je ten moment, kvůli kterému to celé děláme. Setkání, ze kterého odcházíte obohaceni — ať je vám 15 nebo 83.

Z toho dne jsem odjela jiná, než jsem přijela. Paní Eva si odnesla uklizený telefon. Já si odnesla něco, co se nedá smazat — ani kdybych chtěla.

Znáš někoho, koho by tahle práce bavila? Kamaráda, spolužáka, souseda? Pošli mu odkaz na moudrasit.cz — možná právě on nebo ona se stane dalším digitálním asistentem a zažije radost z toho, že mohl/a pomoct.”

Hodina, co mění život — pomoz nám ji šířit dál

Možná znáš někoho, kdo by chtěl naši sbírku Hodina, co mění život podpořit — rodiče, kamarády, učitele nebo lektory. Pošli jim odkaz — díky nim tu můžeme být pro další seniory, kteří čekají na svého digitálního asistenta. A pokud chceš přispět i ty — budeme moc rádi. Kliknutím zobrazíte sbírku

Moc nám také pomůže, když nás budeš sdílet a odebírat na sociálních sítích (odkazy najdeš níže v patičce).

Hlasuj pro náš projekt v Tesco prodejnách

Od 10. srpna do 6. září můžeš hlasovat ve vybraných prodejnách Tesco (v Praze, Kladně, Slaném, Rakovníku a Stochově) pro náš projekt Digitální svět jako most mezi generacemi. Stačí běžný nákup — u pokladny dostaneš žeton, který vhodíš do boxu u našeho projektu. Seznam prodejen zde

Rozhovory s digitálními asistenty — sleduj náš podcast

Znáš ten pocit, když skončíš u seniora a jedeš domů s úsměvem, co ti vydrží celý den? Zjistí, jestli ho znají i ostatní.
Natočili jsme rozhovory s dalšími digitálními asistenty — o tom, proč do toho šli a čím je ta pomoc obohacuje a inspiruje. Možná se v nich najdeš. Možná tě překvapí, kolik z toho znáš.

Máme pro tebe kvízovou otázku

Napiš nám do 15.9.2026 svůj tip vyplněním formuláře (kliknutím zobrazíte) — ze správných odpovědí vylosujeme tři vítěze, které odměníme malým překvapením. A klidně přidej i vzkaz, nápad, námět nebo zpětnou vazbu — rádi si přečteme vše. 🙂

Správnou odpověď najdeš v příštím čísle.

Víš, co se stane, když se před kamerou ocitnou lidé, kteří před kamerou nikdy nestáli? My už to víme. Příště tě vezmeme do zákulisí natočení našeho spotu — bylo to spontánní, dojemné a s momenty, které žádný scénář nenapíše. A to nejlepší? Bylo to opravdové. Nemůžu se dočkat, až ti o tom v dalším čísle napíšu.

Krásný zbytek léta! Ať si nabiješ baterky na sto procent — sluníčkem, pohodou i dobrými lidmi kolem tebe.

Lenka z Moudré Sítě a Moudré Sovičky

Publikováno 14.8.2026